Ve druhé polovině června jsem konečně měla trochu víc času na čtení. Už jsem se delší dobu těšila na pár pěkných knížek, na které prostě nebylo kdy... Jednou z nich byla i knížka „Zasnoubení, čas milosti“ od Karla Skočovského. Konečně jsem ji mohla přečíst celou, nejen prolistovat.
Jsem ráda, že taková knížka vyšla. Je tu spousta krásných myšlenek o vztahu, praktických tipů, co je v tomto období pro pár důležité, zkušenosti těch, kteří obdobím zasnoubení už prošli a mohou hodnotit zpětně. Nechybí ani text církevního obřadu zásnub a odkazy na další knížky a články na internetu k tématu... Může být skvělou inspirací pro páry, které se na manželství připravují – a chtějí se připravit opravdu dobře.
Moc se mi líbí myšlenka, že období po zásnubách je „noviciátem lásky“.
Když člověk směřuje ke kněžství, prochází formací v semináři, studuje teologickou fakultu, rok působí ve farnosti jako jáhen. Když chce někdo vstoupit do řádu, taky to není za týden – je tu noviciát a před věčnými sliby ještě zpravidla sliby časné. Když se připravujeme na zaměstnání, většinou před tím roky studujeme. Když chceme řídit auto, přihlásíme se do autoškoly a investujeme čas i peníze, abychom mohli získat řidičák. Ale manželství - tady se dobrá příprava často hodně podceňuje... Jako kdyby nešlo o nic důležitého. Jako kdyby „zvládnout manželství“ nebyl problém, jako kdyby to šlo samo. Přitom realita, kterou můžeme vidět kolem sebe, je často úplně jiná – spousta rozpadlých vztahů, bolesti a zranění. Prožít krásný celoživotní vztah plný lásky je totiž pořádná dřina. I když mladý zamilovaný pár může mít pocit, že není nic snazšího... Prostě se vezmeme, budeme pořád spolu a bude to úžasné...
Mrzí mne, že stále potkávám páry, pro které je důležitější zařídit skvělou a originální svatbu než se na společný život dobře připravit. Dokonce jsem se setkala i s tím, že snoubenci zjišťovali, kde se vzít, aby nemuseli mockrát na přípravu :-((( .
My jsme kdysi měli velké štěstí. Příprava, kterou jsme prošli, byla skvělá a hodně nám pomohla. Chodili jsme ke knězi a do rodiny. V rodině (tzv. snoubenecká setkání v rodině) jsme vždy dostali cca 10 otázek, o kterých jsme si do příštího setkání měli popovídat. Okruhy byly klasické: jak prožít období známosti, psychologie muže a ženy, sexualita a odpovědné rodičovství, společný život s Bohem, vztahy k rodině a přátelům, výchova atd. Skvělá byla ale forma přípravy: opravdu platilo to, co jsme se dozvěděli na úvodním setkání, že totiž příprava pro nás bude přínosná do té míry, do jaké najdeme čas a odvahu důkladně otázky probrat. Kdo se na ně podíval až po cestě na setkání, o hodně se připravil.
Byl to perný trénink ve vzájemné komunikaci. Učili jsme se mluvit i o tématech, o kterých se nám nemluvilo snadno. Hledali jsme řešení tam, kde jsme měli rozdílné názory. Měli jsme možnost zamyslet se i nad tím, o čem nás do té doby ani mluvit nenapadlo... Protože se nás scházelo pět párů snoubenců (+ jedni manželé), bylo skvělé porovnat naše názory a zkušenosti s tím, k čemu došli ostatní.
Zpětně vidím, jak právě dobrá komunikace je často v manželství kamenem úrazu. Jsou věci, o kterých se v některých rodinách prostě (raději?) nemluví. Pár našich kamarádů se už stačilo rozvést. Začátek konce vztahu byl snad pokaždé ve chvíli, kdy spolu přestali mluvit, kdy si nebyli schopni říct, co je těší, co je bolí nebo co by si představovali jinak. Známe páry, které nikdy nenapadlo mluvit před svatbou o tom, jak budou řešit společné finance nebo o tom, jak si rozdělí domácí práce. Každý předpokládal, že to bude tak, jak na to byl zvyklý ze své rodiny. Jenže v každé to fungovalo úplně jinak. Jsou páry, které se před svatbou vůbec nedostanou k otázce, jak velkou rodinu by chtěli mít – a co s tím, když by to bylo trochu jinak, než jsme si představovali. Pak přichází velké těžkosti a neshody, kdy ona chce velkou rodinu a pro něho jsou maximem, o kterém nehodlá diskutovat, dvě děti...
Není možné se připravit na všechno. Ale dobře poznat druhého, jeho názory, dobré a špatné vlastnosti, rodinu... to může být jedním z kamínků mozaiky při hledání, kam mne Pán volá – a pokud do manželství, tak jestli právě s tímto člověkem.
A na závěr krásná modlitba z knížky:
„Otče, děkuji ti, že jsem potkal(a) tohoto člověka a že se máme vzájemně rádi.
Nechej v nás růst lásku,
abychom si stále lépe rozuměli a navzájem se činili šťastnými.
Každá opravdová láska pochází od Tebe a vede k Tobě.
Dal jsi našemu životu skrze tuto lásku opravdové štěstí a nový cíl.
Ukaž nám pravou cestu a provázej nás na ní.“
JiKu: Originální řešení :-) Vybavil se mi jeden western, kde pastor hnal osazenstvo saloonu za důkladného hromování a střelby do vzduchu do kostela...
Ne - vážně, myslím, že podstatně lepší než sankce za rozvod je dobrá výchova ke vztahům. Když si budou snoubenci uvědomovat, že pořádná příprava se jim v manželství v dobrém vrátí i s úroky, asi je nikdo nebude muset přemlouvat, aby na nějakou chodili.
U těch sankcí by hrozilo, že pro některé páry bude těch 100 000 posledním důvodem, proč jsou ještě spolu... to je sice asi lepší než rozvod, ale má to hodně daleko k tomu, co pro nás připravil Bůh.
Já osobně jsem velmi vděčná za to, že jsem se svým snoubencem přípravu na manželství absolvovala. Až teď vím, jaké to nese ovoce. Oběma nám to dalo tak moc, že za tuto možnost dodnes nepřestávám děkovat Bohu.
DÍKY PANE!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.